pondělí 16. října 2017

Ophelia Ireland - skutečnost po hurikánu

Fotky z Irska -skutečnost po dnešku! Staženo z internetu.















Taková je tedy skutečnost po dnešním hurikánu.

Ophelia v Irsku

Dnes Irsko čekalo na hurikán... Ophelia. Od poledních hodin vítr, déšt, zavřené školy, ulice vylidněné, pošty a obchody od půl jedné zavřené. Naštěstí v tuto chvíli tu sice stále pořádně fouká, jsou popadané stromy , ale nejhorší to bylo asi u moře a oceánu. Ve zprávách ukazovali vlny , které vypadaly skoro jako tsunami. Já to mám k moři asi hodinu autem , k oceánu ještě dál... takže u mne jen lítaly po zahradě kbelíky a plastové židle, zlámalo to zbytek květin na záhoně. Jinak jsem já i Kesynka v pořádku! I když jsem od půl jedné nevylezla z domečku. A zatopila v krbu, abych neslyšela ten hukot větru... 



Kesynku Vám posílám foto z minulého týdne, ta se toho hučení z venku bojí a je dnes  celé odpoledne nahoře pod dekou v posteli! Chodí dolu jen kontrolovat misky , napít se a rychle ven a ještě rychleji zpátky! Snad hurikán nenadělal moc škody .... Jsem moc ráda, že u Vás je nádherné babí léto, moc vám to přeji!

čtvrtek 12. října 2017

Pečené rizoto

Pečené rizoto v troubě jsem našla někde na internetu a řekla si, že ho musím vyzkoušet. Budete potřebovat: 1 cibuli, 300 až 400 gr vepřového nebo kuřecího masa ,zavařeného ve vlastní štávě, 300 gr rýže, sůl, pepř, zeleninu Bonduel Mexiko. 

Na pánvi jsem si nejdříve osmažila cibuli. Na ni dala maso, já neměla ve vlastní štávě, použila jsem mleté vepřové ,asi 350 gr. Originál recept je z masa  zavařeného. Do sklenéné zapékací mísy jsem dala opečenou cibuli s masem, na to vyklopila zeleninu a přidala vypranou rýži. Vše promíchala a zalila půl litrem vody. Dala do trouby asi na 170 st. Po dvaceti minutách jsem skleněnou mísu vytáhla a vše znovu promíchala. Rýže totiž vytlačila maso a zeleninu nahoru. Dala zpět do trouby a pekla ještě asi patnáct minut. Pak ochutnala, dochutila podle své chuti a troubu vypla, rýži nechala dojít. Je to rychlé a skoro bez práce. Já si pochutnala.

A protože chci někdy vyzkoušet i rizoto se zavařeným masem, včera jsem koupila dvě kila libového bůčku , nakrájela, asi 45 minut osolené a opepřené maso s troškou kmínu pekla, horké dala do sklenic a zavařila. V noci hodinu a dnes ráno hodinu. Tak snad bude dobré...i na chleba, nejen do rizota.

Ještě teplé, neztuhnuté sklenice s masem. Děkuji všem za návštěvu u mne, za komentáře k minulému příspěvku a přeji krásný, blížící se víkend!

sobota 23. září 2017

Drijfhout...

Svetr Drijfhout mi dal docela zabrat. Třikrát jsem jej měla upletený až po konec légy a třikrát vypárala. Nakonec dopletla... pleteno z příze Soft Donegal na jehlicích č. 3.5 Knit Pro. Tady pár fotek z toho dlouhého procesu pletení.




Vítr mi láme gladioly , tak mám v kuchyni ve váze každý týden jiné barvy těchto nádherných květin.

 A došlo na podzimní květináče, s vřesem ke dveřím. A nově osázený truhlík do okna v obýváku.


A podle Marušky Králů jsem minulý týden upekla buchtu s banány, tvarohem a mascarpone, jen u mne byla ořechová, ne kakaová , jako u Marušky.


Pod banány jsem natřela vynikající marmeládu z brusinek s porstkým vínem. V tvarohovém krému jsou čokoládové hrudky. A vydlabaná část je rozdrobená navrchu. Byla moc dobrá... zase jsem ji skoro celou rozdala.
Kesynce je trošku lépe, ale nechce moc jíst. Nechává se krmit z ruky a snažíme se to zvládat bez Chlapečka.
A tento svetr pletu nyní... z italské příze Adriafil Zebrino, 53 procent vlna a 47 procent akrylu. Tak snad mi nebude trvat tak dlouho ,jako Drijfhout nahoře.
U nás chvílema prší a fouká silný vítr. Posekala jsem trávník, ale do záhonů se nedá jít. Je moc mokrý, ještě mi zbývá odplevelit druhá půlka. Takže dnešní večer bude asi hořet krb a já budu pokračovat v pletení. Krásný zbytek víkendu Vám všem!


pátek 15. září 2017

Erica's Fairy Forest-Cootehill

Minulou sobotu jsem v rámci získání praxe v řízení podnikla s Kesynkou výlet do Cootehill, 40 km vzdáleného vílího lesa. Jen počasí a moje hlava zklamala ! Nechala jsem doma fotoaparát, takže fotky nejsou z mého telefonu pro důchodce moc dobré. A taky svítilo sluníčko a do toho docela dost pršelo. Kesynka vůbec nechtěla jít vpřed, spíš couvala zpět na parkoviště. I tak jsem ráda, že jsme to pěkné místo našly a pro děti je to úžasné místo, navíc okolo jezírka se dá jít lesem na procházku dokola.

Zde tedy pár fotografií, ty pěkné jsou půjčené z internetu. 


















Na poslední fotce je názorně ukázáno moje skvělé parkování...a štastná Kesynka, že se jede domů. Ještě jí není úplně nejlíp, mně také ne... po Chlapečkovi se nám oboum strašně moc stýská. Omlouvám se za špatnou kvalitu fotografií, snad se mi povede se tam ještě podívat, až bude hezky a nezapomenu doma fotoaparát. Děkuji Vám za komentáře a přeji krásný víkend!